Jak zvládnout změny v rutině našich miláčků na podzim

Mnozí z nás si pořizují nového člena rodiny právě v období letních prázdnin, kdy jsme častěji doma a máme víc času věnovat se zvířátku, zvykat ho na život v naší domácnosti a učit ho hygienickým návykům. Ale co dělat s kočičkou nebo pejskem, když v září prázdniny skončí?

Často se stává, že si náš domácí mazlíček na naši přítomnost zvykne natolik, že se po návratu do běžného pracovního či školního režimu u něj může rozvinout separační úzkost.

Jde o stav, kdy je pejsek nebo kočička na svého majitele tak silně fixovaný, že po jeho odchodu pociťuje strach, nejistotu a úzkost. Obvykle se to projevuje různými formami nežádoucího chování, které nám mohou připadat jako „pomsta“.

Močení – zatímco během prázdnin zvládal váš mazlíček hygienu na jedničku, po návratu domů najednou objevujete loužičky, a to často na těch nejnečekanějších místech. Zvláště kočky dokáží být s výběrem nové „toalety“ velmi kreativní.

Je to proto, že stres z odloučení může vést ke zrychlení metabolismu, což způsobí náhlé nutkání se okamžitě vyprázdnit. Pokud k tomu dojde, je dobré mít po ruce odstraňovač zápachu.

Zvukové projevy – pejsek se snaží přivolat svého majitele neúnavným štěkáním nebo vytím a kočka zase vyjadřuje svou úzkost neodbytným mňoukáním. Tyto hlasové projevy dokáží pořádně „okořenit“ sousedské vztahy v nejednom paneláku.

Ničení vybavení – pocity odloučení často u psů vyvolávají přirozenou potřebu žvýkání, což pro nás může znamenat rozkousané předměty – od drobností a bot až po nábytek, jako jsou nohy stolů a židlí. Někteří psi se ve stresu mohou pokusit o zoufalý útěk a při tom dokážou doslova zdemolovat dveře bytu.

Své vybavení můžeme částečně ochránit tím, že jejich pozornost přesměrujeme na vhodnější předměty ke žvýkání, například parohy.

Kočky se naopak snaží ulevit si od úzkosti škrábáním a broušením drápků, což jim pomáhá uvolnit napětí. Bohužel to často odnese pohovka nebo nábytek. Pomoci může škrabací věž, na které se mohou tomuto chování věnovat bez škod na našem majetku.

Nechutenství – některá zvířata kvůli stresu z odloučení nejsou schopna v nepřítomnosti svého majitele přijímat potravu, což může být problém zejména při vícedenní nepřítomnosti. Po jeho návratu pak pejsek krmivo zhltne tak rychle, že ho následně vyzvrací.

Zvýšené slinění – u některých mazlíčků se nadměrný stres projevuje silným sliněním. Můžeme si toho všimnout, když mají po našem návratu mokrý čumák a hrudník. Neustále vlhká srst pak vytváří ideální prostředí pro kvasinky, které mohou způsobit záněty kůže.

Línání – tento příznak se týká především koček. Někdy nejsou známky stresu na jejich chování výrazně vidět, ale prozradí je náhlé a nadměrné línání.

Stereotypní pohyby – pokud se separační úzkost dlouhodobě neřeší a zvíře je pravidelně vystavováno stresu, se kterým si nedokáže poradit, může dojít až k poruchám spánku. Ty se zejména u aktivnějších plemen psů mohou projevit různými nepochopitelnými a opakovanými pohyby. Například točením se dokola, honěním vlastního ocasu nebo běháním ze strany na stranu podél plotu. Pejsek takto může trávit celé hodiny, což může vést až k úplnému vyčerpání.

Sebepoškozování – nejzávažnějším důsledkem separační úzkosti je sebepoškozující chování, kdy váš čtyřnohý miláček škrábe či hrabe tak intenzivně, že si poraní tlapky nebo drápky. Může také okusovat nábytek nebo plot do té míry, že si zraní tlamu, případně si začne z frustrace sám okusovat končetiny.

A jak těmto „katastrofickým scénářům“ předejít? Někdy nás může překvapit, jak drobné změny v našem chování dokážou zvířeti výrazně pomoci.

Ideální je minimalizovat nebo zcela vynechat loučení při odchodu z domu a vítání po návratu. Naši mazlíčci tyto momenty prožívají velmi intenzivně – a i když je příjemné, když nás pejsek po návratu radostně vítá, může mu to během naší nepřítomnosti prohlubovat pocity úzkosti.

Pokud náš odchod z domova mazlíček nevnímá jako velkou událost, je pro něj situace mnohem snesitelnější. Pomoci může i drobné rozptýlení, například pomocí čichací nebo lízací podložky.

Samozřejmostí by měl být trénink samoty už během letních prázdnin. Zvířátko můžete ze začátku zkusit nechat chvilku o samotě třeba jen ve vedlejší místnosti, a postupně čas prodlužovat.

Čas bez vás si také vaši mazlíčci mohou zkrátit různými hračkami. Skvěle fungují například míčky na pamlsky, které zaměstnají jejich pozornost.

S tréninkem samoty může pomoci i klec, kterou pejsek vnímá bezpečný prostor a své vlastní „doupě“. Takto připravený domácí mazlíček pak nevnímá váš odchod jako tragédii a dokáže zůstat chvíli sám. Aby i vám bylo klidněji, zvlášť na začátku, můžete mít svého mazlíčka pod dohledem pomocí kamery.

Změny v chování zvířete by se nikdy neměly podceňovat – mohou být projevem i jiného zdravotního problému, který dokáže vyloučit pouze veterinární lékař.

Separační úzkost sice nelze překonat bez tréninku, ale v závažnějších případech může veterinář nasadit i medikaci, která řešení problému výrazně urychlí.

Dominika Ballayová, vedúca predajne Super zoo Homebox Nitra, Ambasádor Super zoo

"S poruchami chování psů a koček se ve veterinární medicíně setkáváme poměrně často. Práce veterinárního lékaře začíná důkladnou anamnézou problému. Majiteli klademe otázky, které nám pomohou zjistit, co přesně se v domácnosti mezi majitelem a jeho zvířetem děje. Videozáznam nebo fotodokumentace problému mohou být nápomocné. Zvíře je nutné kompletně vyšetřit. Teprve poté je možné problém identifikovat a navrhnout vhodnou léčbu. Terapie poruch chování je psychologická (využívají se techniky modifikace chování), medikamentózní (psychotropní látky, feromony, fytoterapie) nebo kombinovaná. Při terapii se nedoporučuje zvíře trestat ani mu pořídit druhého zvířecího společníka. V léčbě je třeba postupovat trpělivě a vytrvale, prognóza bývá příznivá,"  říká MVDr. Mária Petríková, Super zoo veterina Bratislava