Osmák chilský (lat. Octodon degus)

Osmák degu (Octodon degu) je netradiční druh hlodavce, který se přirozeně vyskytuje v severní a střední části Chile v oblasti pohoří And. Obývá skalnaté a kamenité oblasti s řídkou vegetací, s nízkými keři a stromy do výšky až 1200 m n. m., ale nevyhýbá se ani blízkosti lidských obydlí – proto se s ním můžeme setkat také v parcích, zahradách a dokonce i na smetištích. Ve své domovině jsou považováni za škůdce, protože dokážou způsobit nemalé škody na plodinách. Tento způsob stravování pro ně však není přirozený ani zdravý, a právě proto pravděpodobně stoupá počet onemocnění v populaci žijící ve volné přírodě.
Degu chilský, osmozub degu, osmák či osmak – to všechno jsou názvy pro toto roztomilé zvířátko připomínajícího křížence veverky a potkana  latinského názvu Octodon degus. Pokračujte ve čtení a zjistíte, jak se o něj starat co nejlépe.

 

Stručná charakteristika

Degu patří do řádu: (Rodentia) hlodavci, podřád: (Hystricognatha) dikobrazotváří, čeleď: (Octodontidae) osmákovití. Do stejné skupiny patří i dikobrazi, morčata a činčily. Starší název „osmozub“ pochází z tvaru jeho zadních zubů, které mají podobu ležaté osmičky.

Degu chilský je andský hlodavec s dlouhým ocasem zakončeným štětičkou. Má poměrně velké uši, dlouhé hmatové vousky a v dospělosti tmavooranžové zuby (jsou známkou dobrého zdravotního stavu, nikoli nemoci). Barva vzniká reakcí slin a chlorofylu z rostlin. Stoličky tvarem připomínají osmičky, odtud pochází i jeho český název „osmák“. Zadní nohy jsou delší než přední a na každé je pět osrstěných prstů s malými drápky. Dožívají se přibližně 5 až 9 let. Aktivní jsou ve dne i v noci.

 

Historie

Degu pochází z Chile v Jižní Americe. Poprvé byl popsán a systematicky zařazen v roce 1782 jezuitou Juanem Ignaciem Molinou v jeho díle Ensayo sobre la historia natural de Chile (volně přeloženo jako Esej o přírodní historii Chile). Do té doby si je lidé často pletli s veverkami.

Způsob života

Osmáka nikdy nechováme samotného – mohlo by to něj mít devastující následky. Ve volné přírodě totiž žijí v rodinách o 3 až 10 členech. V koloniích (spojených rodinách) tak může být i kolem 200 jedinců. Ve velkém množství obývají suché a vegetačně chudé horské, stepní a pobřežní oblasti. Každá rodina si chrání své teritorium. Samečci staví vysoké kopečky, na kterých hlídkují – čím vyšší kopeček, tím vyšší společenské postavení. Pokud degu zaznamená nebezpečí, vydá ostrý pískavý zvuk, kterým varuje kolonii. Při tom může udeřit ocasem o zem.

Strava

Degu je striktní býložravec. Jeho trávicí systém se vyvinul v podmínkách velmi chudých na cukry a tuky. Nepotřebuje živočišné bílkoviny. Jeho inzulin má atypickou strukturu a  degu může snadno onemocnět cukrovkou – i proto je pro vědce modelovým organismem pro výzkum diabetu.

Základem jeho potravy musí být seno, které má k dispozici neustále. Dále mu podáváme čerstvou zelenou stravu s nízkým obsahem cukrů – listy pampelišek, čerstvou trávu, brokolici, listy máty peprné nebo polníček. Nezbytnou součástí jsou i bezobilné granule podle krmného návodu. Ovoce se kvůli vysokému obsahu cukru nedoporučuje.

Osmáka nikdy nekrmíme obilím, suchým pečivem, citrusy, cibulovou zeleninou ani pamlsky obsahujícími cukr, mléko nebo vejce.

 

Chovné zařízení

Nejlepším domovem pro vaše osmáky je chovné zařízení o výšce alespoň 100 cm a šířce kolem 60 cm. Tito hlodavci preferují možnost „lézt do výšek“ – proto by zařízení nemělo být nižší než uvedených 100 cm. Stále platí, že čím více prostoru zvířeti poskytnete, tím lépe. Aby se osmák v kleci cítil dobře, neměli byste šetřit na vybavení – dopřejte mu tunely, prolézačky, úkryty a domečky.
Na první pohled se vám může zdát, že zvolená klec je příliš velká, ale jakmile ji vybavíte doplňky jako jsou misky na krmivo, tunely a prolézačky, zaplní se rychle. Výbavu můžete obohatit o větvičky a větve.

Kolo na běhání je pro osmáky velmi důležité – pozor však na jeho výběr. Klasické kovové kolotoče mají sice delší životnost, ale často dochází k úrazům. Bezpečnější alternativou je dřevěný kolotoč Epic Pet (pro osmáky vždy ve velikosti XL). Všechny doplňky, hračky a domečky vybírejte v dřevěném provedení, protože u plastových či kovových hrozí zranění nebo jiné zdravotní komplikace. Osmáci musí hlodat, proto počítejte s tím, že jejich vybavení časem „padne za oběť“.

 

Pitný režim

Vodu podáváme v napáječkách (s kuličkou nebo s niplem), nikoli v miskách – mohli by ji vylít nebo znečistit.

 

Péče

Základem péče o zvířátko je sledovat jeho chování a fyzický stav. Je třeba kontrolovat stav chrupu, délku drápků (v případě potřeby je zkrátit) a pečovat o jeho srst – zejména prostřednictvím pískových koupelí. Osmákům umístíme do klece nádobu s koupacím pískem pro malé savce a jen sledujeme, jak se „myjí“.

 

Podestýlka

Podestýlka je důležitou součástí biotopu a její výběr může ovlivnit zdraví i náladu osmáků. Ideální pro jejich neosrstěné části tlapek jsou bezprašné hobliny, celulózové peletky (např. Asan), dřevitá vlna nebo kombinace všech těchto materiálů.
Nikdy nepoužíváme hrudkující, tvrdé podestýlky (např. hoblinové peletky), borovicové ani cedrové hobliny či dřevěné štěpky.

 

Manipulace se zvířátkem

Osmáka nikdy nepřevracejte na záda ani ho nijak fyzicky netrestejte. Nikdy ho nechytáme za ocas – umí ho totiž „pustit“ a už mu znovu nenaroste. Pokud se osmák vyleká, může být nervózní a pokusit se utéct nebo kousnout. Ideální stav je, když vám natolik důvěřuje, že se nechá bez problému chytit, nebo vám sám vleze do dlaně.

 

Pro koho jsou osmáci vhodní?

Tato zvířátka si získávají stále větší oblibu, zejména mezi teenagery, ale potěší i mladé dospělé. Pokud se osmák zalíbí vašemu dítěti, nezapomeňte, že jejich sbližování by mělo probíhat pod vaším dohledem.
Kdo tato zvířátka chová, ten nám jistě potvrdí, že sledovat jejich kolonie je pastva pro oči. Degu je zvíře, jehož důvěru si nezískáte snadno, ale o to cennější a krásnější je pak pouto, které mezi vámi vznikne.

 

Vypracovala: Mgr. Mária Ivanová, Partnership manažer Super zoo