Pískomil mongolský (Meriones unguiculatus)

Pískomil mongolský (Meriones unguiculatus)

Pískomil mongolský je aktivní hlodavec pocházející ze stepí a polopouští Afriky, Střední Asie a Blízkého východu. Dorůstá délky přibližně 11–14 cm, přičemž ocas měří zhruba 9–12 cm. Hmotnost se pohybuje mezi 60–130 g, samci bývají zpravidla větší než samice. Průměrná délka života je 3–4 roky. Pískomil je aktivní v krátkých cyklech – střídá fáze aktivity a odpočinku (např. 2 hodiny aktivity a 2 hodiny spánku). Jedná se o velmi společenské zvíře, které je nutné chovat minimálně v páru.

Chovné zařízení

Pro chov pískomilů je ideální tzv. gerbilárium – upravené akvárium nebo terárium. Důraz je kladen především na délku prostoru, nikoli na výšku. Doporučený rozměr je přibližně 100 × 40 × 40 cm, minimální délka by neměla klesnout pod 80 cm. Vyšší akvária jsou vhodná zejména proto, že umožňují vytvořit dostatečně vysokou vrstvu podestýlky na hrabání a zároveň snižují riziko útěku. Dostatek prostoru pomáhá předcházet agresivitě, teritorialitě, okusování a stresu.

Podestýlka

Pískomilové jsou silně hrabavá zvířata, která si vytvářejí rozsáhlé systémy nor a tunelů. Vrstva podestýlky by proto měla být minimálně 10 cm, ideálně více, a měla by být dobře udusaná, aby chodbičky držely tvar. Součástí chovného zařízení by měla být také nádoba s pískem určená ke koupání, kterou pískomilové využívají k hygieně. Vhodné jsou kombinace písku se senem, bezprašné hobliny, papírové nebo bavlněné podestýlky.

Krmení

Pískomilové jsou všežravci. Základ krmiva by měla tvořit kvalitní směs nebo granule určené přímo pro pískomily, s obsahem přibližně 12–20 % bílkovin a 7–10 % tuků. Se sacharidy je nutné zacházet opatrně, protože pískomilové je hůře tráví a jejich nadbytek může vést k cukrovce. Stravu lze občas doplnit o čerstvou nebo sušenou zeleninu, bylinky, malé množství ovoce, hmyz, vařené neochucené vejce nebo maso.

Péče

Při správně zvoleném chovném zařízení není péče o pískomily náročná. Každodenně podáváme čerstvou potravu a vodu, chovné zařízení pravidelně čistíme. Pískomilové komunikují zvuky, dupáním i pachovým značením pomocí pachové žlázy na břiše. Tu je vhodné občas zkontrolovat a jemně očistit vlhkou vatovou tyčinkou. Při zvětšení, změně barvy nebo krvácení je nutné vyhledat veterináře. Samci mají vyšší riziko nádorů této žlázy, proto se doporučuje preventivní veterinární kontrola alespoň jednou ročně.

Vybavení

Vzhledem k tomu, že pískomilové vše okusují, jsou nejvhodnější materiály jako sklo a přírodní dřevo. Oblíbené jsou tunely, úkryty, větve a kořeny, které lze zakopat do podestýlky. Součástí výbavy by měl být také kolotoč o minimálním průměru 20 cm. Minerální a solné kameny se nedoporučují, protože zatěžují ledviny a játra. Miska a napáječka by měly být keramické nebo skleněné.

Společenské chování

• Pískomil je vysoce společenské zvíře a nikdy by neměl být chován samostatně.
• Ideální je pořídit dvojici stejného pohlaví, aby se předešlo nechtěnému množení. S jinými druhy hlodavců se pískomilové nesnášejí – považují je za konkurenci.
• Dospělí jedinci mohou být teritoriální, proto je seznamování nových zvířat nutné provádět velmi opatrně a postupně, ideálně na neutrálním území.

Zdraví

Při správné péči jsou pískomilové poměrně odolná zvířata a běžně se dožívají 3–4 let, výjimečně i více. Při nevyvážené skupině mohou vznikat konflikty, které je nutné řešit oddělením zvířat.

Nikdy pískomila nechytáme za ocas – může dojít k tzv. stažení kůže z ocasu, což sice nebývá život ohrožující, ale je to velmi bolestivé. Jakékoli neobvyklé chování nebo zdravotní potíže je vždy důvodem k návštěvě veterináře.

Bc. Ľudmila Vargová