Americký kokršpaněl

Země původu:
USA  

Zařazení FCI:
Skupina: VII – Retrívři a vodní psi
Sekce –  Slídiči, bez pracovní zkoušky 

Výška:
U psa ideálně kolem 38 cm, fena ideálně 35,5 cm 

Historie v kostce 

Předkem amerického kokršpaněla je anglický kokršpaněl. Původně se choval kokršpaněl jako jedno plemeno, nicméně Američané měli rozdílný pohled na plemeno a chtěli si vytvořit své vlastní. A tak byl roku 1936 založen English Cocker Spaniel Club of America, kde bylo záměrem rozdělit kokršpaněla na plemena dvě; anglického a amerického. K oficiálnímu rozdělení došlo roku 1946.  

Povaha 

Ačkoliv je americký kokršpaněl původem lovecké plemeno, k lovu se už moc nevyužívá a je spíše společníkem vhodným i do města. Je příjemně temperamentní, proto s ním můžete také sportovat; neztratí se v agility, coursingu, canicrossu ani v obedienci. Kokr se dobře učí, ale je třeba nezapomínat na typickou kokří vlastnost a tou je tvrdohlavost. Americký kokršpaněl občas může být i náladový a přecitlivělý, proto je třeba důsledné vedení, které musí být zároveň citlivé. Při zvládnuté výchově pak máte parťáka, který s vámi venku ochotně cokoliv podnikne, ale doma si pak rád odpočine na gauči vedle vás. 

Srst a zbarvení 

Americký kokršpaněl se chová ve třech základních barevných skupinách a to: černá a černá s pálením, ostatní jednobarevní (např. zlatá, čokoládová ) a vícebarevní (např. tříslová, zlatobílá, hnědobílá). Srst je nutné upravovat nůžkami, na výstavy je třeba psy trimovat. Při kartáčování věnujeme zvýšenou pozornost srsti na uších a spodní části těla. 

Zdraví 

U tohoto plemene existuje bohužel predispozice k řadě očním onemocněním, nejčastěji glaukom, katartě a luxaci oční čočky. Je třeba dbát i na zdraví uší. V chovu se hlídá luxace pately a dysplazie.