Bloodhound

Země původu  

Belgie 

Klasifikace FCI 

Skupina 6: Honiči, barváři a příbuzná plemena
Skupina 1 – velcí honiči
S pracovní zkouškou. 

Výška 

Psi: ideálně 68 cm; Feny: ideálně 62 cm 

Historie v kostce 

Psi podobní bloodhoundovi (svatohubertskému psu) se údajně vyskytovali ještě před křížovými výpravami, ale plemeno jako takové šlechtili až mniši z Ardenského kláštera v Belgii, kteří vždy chovali velké honiče. Tyto psy pro zachování čisté krve nekřížili s jinými plemeny a dodávali je jako vynikající lovecké psy do Francie. V 7. století v klášteře žil mnich Francois Hubert, který se po svatořečení stal patronem lovců (sám byl vášnivým lovcem). Obliba bloodhoundů začala stoupat a dostali se tak do dalších zemí – v 11. století se díky Vilému Dobyvateli dostali do Anglie, kde si je pod svůj patronát vzala královna Viktorie. V Anglii se začalo toto plemeno používat ke stopování zlodějů a zločinců. Po kolonizaci Ameriky se bloodhoundi používali ke stopování otroků na útěku. Vzhledem ke své mírné a přátelské povaze bylo však třeba bloodhoundy chovat po boku ostřejších plemen (např. dobrmanů), neboť po vystopování se šel bloodhound s vystopovanou osobou pomazlit a často také docházelo ke krádežím těchto psů. Legendárním bloodhoundem byl Nick Carter, který zvládl 650 úspěšných stopování a jeho rekordem byla stopa stará 105 hodin. Jak to tak bývá, se světovými válkami přišel útlum plemene a bloodhoundy se podařilo opět vrátit na výsluní po druhé světové válce. V současnosti se opět navrací k jejich loveckým kořenům.  K nám se první bloodhoundi dostali roku 1974 (šlo o chovný pár a importovali je manželé Charyparovy) a první vrh se narodil o tři roky později.  

Povaha 

Název „bloodhound“ je zavádějící, protože ve skutečnosti je tento něžný obr dobromyslný, přátelský a vůči své rodině velmi oddaný a kontaktní. Je temperamentní a inteligentní, ale má svou hlavu a na spoustu věcí tudíž vlastní názor. Odloučení od pána nesnáší většinou moc dobře, proto je třeba obzvláště zapracovat na zvládání samoty. Mezi ostatními psy nebývá dominantní a nemá sklony ke štvaní a lovení zvěře – spíše má tendence ji stopovat. Bloodhound je citlivý pes, kterého je třeba vychovávat důsledně a láskyplně, ale nikdy ne hrubě a s nátlakem.  

Srst a zbarvení 

Srst je krátká a tvrdá, její údržba není náročná. Povolené barvy jsou černá s pálením (black and tan), játrově hnědá s pálením (liver nad tan) a čistě červená bez pálení (red). Malé bílé znaky na hrudi, prstech a špičce ocasu se tolerují, nejsou však žádoucí.   

Zdraví 

U bloodhounda jsou časté oční vady (vchlípení a vychlípení očního víčka), ušní onemocnění (záněty kvůli dlouhým, převislým uším) a kožní onemocnění (záněty, ekzémy). Jakožto velkému plemeni se jim nevyhýbá torze a kloubní potíže (zejména dysplazie loktů i kyčlí), poměrně často se vyskytuje také snížená funkce štítné žlázy (hypotyreóza) a nádorová onemocnění.