Mainská mývalí kočka

Země původu  

USA 

Zařazení FIFE 

Kategorie II: Polodlouhosrsté kočky 

Historie v kostce 

Svůj název získala mainská mývalí kočka díky huňatému ocasu a podle státu Maine (USA), kde byla tato kočka poprvé spatřena.

Původ tohoto impozantního plemene není dodnes jednoznačně znám. Mezi nejpravděpodobnější verzi patří ta, že pochází z farem Nové Anglie, kde se tamější kočky křížili s dlouhosrstými kočkami, které se do Ameriky dostali z Evropy. Mainské mývalí kočky byli využívané jako lovci hlodavců na farmách a obyvatelé Maine byli na své kočky náležitě pyšní. Plemeno bylo zaregistrováno roku 1861, ale poté, koncem 19. století, začal zájem o mainky upadat, a to pravděpodobně kvůli dovozu perských koček. Naštěstí, jak už to tak bývá, nadšenci plemene se postarali o to, aby byla mainská mývalí opět prošlechtěna a v roce 1976 se dočkala oficiálního uznání.  

Povaha 

Mainská mývalí kočka je i přes svůj poměrně divoký vzhled klidná a mírumilovná. Přezdívá se jí „něžný obr” a patří k plemenům koček s tzv. psí povahou. Je totiž přátelská, oddaná a společenská. Ráda majestátně polehává a má přehled o „svém“ teritoriu. Dobře vychází se psy. Mainka je komunikativní a dovede být poněkud hlasitá. Nicméně i tak je to stále kočka, která má ráda svůj klid. Některé mainky dokonce baví aportovat svému majiteli hračky. Ovšem dokud to ji samotnou samozřejmě baví. 

Péče o srst 

Srst této kočky paradoxně není náročná na údržbu a neplstnatí. Je třeba ji alespoň třikrát do týdne pročesat jemným kartáčem. 

Zdraví 

U tohoto plemene se může kvůli své velikosti objevit dysplazie kyčelních kloubů a mají sklon k polycystické chorobě ledvin (PKD). 

Víte, že...

Mainská mývalí kočka může vážit až 9 kg a od čenichu až po špičku ocasu až 100 cm. Držitelem rekordu je kocour Stewie, který měřil 123,2 cm.