Peterbald

Peterbald patří mezi bezsrsté kočky a jako jedno z mála plemen vzniklo cíleným křížením. Nejen vzhledem, ale také povahou se velmi podobá svým orientálním předkům.  

Země původu  

Rusko 

Klasifikace FIFE 

Skupina III: Krátkosrsté a somálské kočky  

Historie v kostce 

Peterbald je mladé plemeno, které vzniklo roku 1994 v ruském městě Petrohrad, a to experimentálním křížením dvou plemen; kocoura donského sphynxe a orientální kočku, jehož cílem bylo vyšlechtění kočky orientálního typu bez srsti. Právě vliv orientálek je velmi patrný již na tvaru hlavy, velkých uších a štíhlém těle s tenkým, dlouhým ocasem.  Z prvotního spojení donského sphynxe a orientálky se jedno z koťat, konkrétně kocourek jménem Nocturne Iz Murino, se stal zakladatel plemene peterbald. Organizací FIFE je plemeno uznané teprve od roku 2012.  

Povaha 

Peterbald je plemeno extrovertní, velmi živé, aktivní, hravé a miluje kontakt se svými lidmi. Ačkoliv jde o poněkud upovídanou a hlasitou kočku, siamským kočkám v tomto ohledu konkurovat nemůže. Nemá rád samotu, proto pokud musí-li být sám většinu času, je lepší pořídit kočky dvě. Peterbald se nehodí do garsonek a menších bytů, protože má rád prostor pro pohyb a zábavu, takže členitá škrabadla a dostatek kočičího nábytku jsou nutností. Je třeba se mu denně dostatečně věnovat (společná hra a jiné aktivity), protože jde o velmi inteligentní kočku.  

Péče o srst 

Peterbald se chová ve čtyřech variantách srsti. Buď je zcela bez srsti, s velmi krátkou, jemnou srstí, která připomíná chmýří a velmi krátkou, hrubší srstí. Délka srsti nikdy nesmí přesáhnout délku 2 mm. Během dospívání kočky se osrstění může měnit. Velmi krátkou srst stačí velmi sporadicky projet (pokud vůbec) jemným kartáčem. Kůži je nutné chránit před sluncem (pokud chodí peterbald ven např. na vodítku) a v zimě před chladem v bytě.  

Zdraví  

Zatím u tohoto plemene nejsou známé predispozice k dědičně přenášeným onemocněním. Zvýšenou pozornost je věnovat péči o kůži, která produkuje více kožního mazu, očím, protože peterbald nemá řasy, které by zachytili částice prachu a jiných nečistot a v neposlední řadě uším – opět z důvodu vyšší tvorby kožního mazu.