Zebřička australská

Zebřička australská (Taeniopygia guttata) je nejčastěji chovaným astrildovitým ptákem v zajetí. Původně se vyskytuje ve střední části Austrálie, obývá však téměř celý kontinent s výjimkou jižních a severních vlhkých oblastí. Žije také v Indonésii a byla vysazena v Portoriku, Portugalsku a Spojených státech amerických. Upřednostňuje sušší stepní oblasti s řídkým porostem stromů a keřů, ale často se vyskytuje i v blízkosti lidských obydlí. Zebřičky byly do Evropy poprvé dovezeny již koncem 18. století a rychle si získaly velkou oblibu. Rozlišujeme dva poddruhy: Taeniopygia guttata guttata a Taeniopygia guttata castanotis. V chovech bylo vyšlechtěno mnoho barevných variant – od bílé, krémové a černé až po strakaté formy, vyskytuje se také tzv. chocholatá varianta. Díky své nenáročnosti si tento ptáček získal oblibu jak u začínajících, tak i u profesionálních chovatelů.

Způsob chovu

Zebřička je společenský druh, proto bychom nikdy neměli chovat pouze jednoho jedince, ale vždy alespoň pár. Pokud máme k dispozici prostornější klec nebo voliéru, je možné chovat i více párů společně (v menších klecích by mohla narůstat vzájemná agresivita). Lze je také kombinovat s jinými druhy ptáků, například s holoubkem diamantovým nebo křepelkami, vždy je však nutné zohlednit prostorové možnosti a sledovat případné známky agresivního chování.

Klec

Zebřičky lze chovat v dostatečně prostorné kleci, ve které mají možnost se proletět. Nenechme se zmást drobnými rozměry tohoto druhu – jsou velmi aktivní. Pro pár zebřiček je vhodný prostor přibližně půl metru čtverečního (plocha dna) a výška klece by měla ideálně dosahovat alespoň 60 cm. Volíme především klece s dostatečně vysokým dnem, čímž částečně zabráníme nežádoucímu vyhazování podestýlky a krmiva. Pokud je klec menší, je vhodné ptáčky pravidelně pouštět k proletu v zabezpečeném prostoru (místnosti). Je však nutné dávat pozor na okna – ptáci nevidí sklo a při nárazu by se mohli vážně poranit. Klec by měla být umístěna v klidnější části domácnosti, ideálně na vyvýšeném místě. Nikdy by neměla stát v průvanu. Nevhodným místem je také kuchyně a zvláštní pozornost je třeba věnovat situaci, kdy chováme doma kočky, které zebřičky považují za přirozenou kořist. V takovém případě je lepší umístit klec do místnosti, kam kočky nemají přístup. Velmi vítaným způsobem chovu je venkovní, dobře zabezpečená voliéra, zejména v teplejších měsících roku (teplota by neměla klesnout pod 10 °C). Na zimní období je však vhodné zebřičky přemístit do vnitřních prostor.

Zařízení klece

Základem jsou bidýlka různých tlouštěk; využít lze také kombinaci klasických bidýlek s přírodními větvičkami stromů. V kleci by jich mělo být dostatečné množství, avšak neměla by zbytečně bránit volnému létání. Jako podestýlku lze použít speciální písek nebo dřevité štěpky, které ptáčci při hrabání nevyhazují z klece. Nevhodnou podestýlkou jsou noviny a jiné druhy papíru, které mohou obsahovat tiskové barvy a další škodlivé látky. Součástí klece by měly být misky na krmivo, grit a vodu. Ty mohou být integrovány přímo v konstrukci klece s přístupem z vnější strany, čímž se minimalizuje stres při každodenním krmení a výměně vody. Alternativně lze použít misky umístěné na dně klece nebo zavěšené na pletivu. Samozřejmostí by měla být také napáječka. Tento druh ptáků miluje koupání, proto je nutné pravidelně nabízet možnost koupele v dostatečně velké koupelničce. Zebřičky jsou velmi zvídavé, a proto jim můžeme jako doplněk do klece umístit různé hračky.

Krmivo

Bohatá a nutričně vyvážená strava je základem zdraví a správného vývoje organismu. Základní krmivo pro zebřičky tvoří směs zrnin, složená především z různých druhů prosa a lesknice. Směs by neměla být příliš prašná a strava by nikdy neměla sestávat pouze z jednoho druhu zrní. Vítaným zpestřením jídelníčku a zároveň zdrojem zábavy jsou klasy prosa, které lze umístit přímo do klece. V krmné dávce by měla být zastoupena také „zelená“ složka – například listy a květy pampelišky, hvězdnice prostřední, mladé listy jitrocele nebo nedozrálá semena trav. Vyvarovat bychom se měli podávání rostlin, které bezpečně neznáme. Zelené krmivo je nutné sbírat na místech bez chemického ošetření a mimo frekventované silnice. Pokud ptáci nejsou na zelené krmivo zvyklí, je třeba je na něj navykat postupně – nejprve v malých dávkách, které lze postupně zvyšovat. Pro správné trávení by měl být v kleci vždy k dispozici grit, který zároveň slouží jako zdroj minerálních látek. Nezbytnou součástí výbavy je také sépiová kost, která dodává vápník a umožňuje obrušování zobáku. Preventivně proti trávicím obtížím a pro podporu správného trávení lze podávat i speciální doplněk ve formě přírodního dřevěného uhlí. V období zvýšených nároků na výživu, zejména během přepeřování, hnízdění a odchovu mláďat, je vhodné obohatit stravu o výživové doplňky (například tekuté přípravky přidávané do vody) nebo vaječnou směs.

Hnízdění

Pokud se o zebřičky dobře staráme, na první odchov mláďat obvykle nemusíme dlouho čekat. Před samotným hnízděním je nutné umístit do klece hnízdo nebo budku. Zebřičky nejsou při výběru místa k hnízdění příliš náročné a někdy jim nečiní problém zahnízdit i v misce na krmivo. Dostatečně prostorné hnízdo je však vhodnější volbou. Po umístění hnízda do klece jej pár začne vystýlat hnízdním materiálem. V tomto období je obzvlášť důležité poskytnout ptákům vhodný hnízdní materiál, jinak nás mohou překvapit tím, co vše dokážou použít (prakticky cokoliv, co v kleci najdou). Hnízdo zebřiček nepůsobí nijak zvlášť esteticky, avšak pro sezení na vejcích a odchov mláďat je zcela dostačující. V zajetí jsou zebřičky schopny hnízdit téměř nepřetržitě, tomu bychom však měli zabránit, aby se pár zbytečně nevysiloval. Dvě hnízdění ročně jsou zcela dostačující – poté je vhodné budky odebrat. Samička obvykle snáší 4–7 bílých vajec, na kterých se střídavě zahřívají oba rodiče. Po přibližně 12–14 dnech se začínají líhnout mláďata. V tomto období je nutné rodičům kromě kvalitní směsi zrnin podávat také vaječnou směs, zelené krmivo a naklíčená semena. Mláďata začínají hnízdo opouštět zhruba po 20 dnech, avšak rodiče je ještě určitou dobu dokrmují, proto by neměla být oddělována. Toto období trvá přibližně dalších 20 dní. Mláďata mají méně výrazné zbarvení a tmavý zobák, do dospělého opeření se začínají přepeřovat ve věku okolo tří měsíců.

Monika Lucskaiová, ambasádorka Super zoo, vedúca predajne Super zoo Moldava nad Bodvou

10.01.2026