Výběr hračky pro štěně
Váš košík je prázdný
Nevíte si rady s výběrem? Poradíme vám
Dokonale zvládnutý povel přivolání může mnohdy našemu pejskovi doslova zachránit život, například v situaci, kdy se řítí přímo pod kola auta, pod rozjetý vlak, či dokonce díky němu můžeme zabránit střetu a případné bitce našeho pejska s nějakým dalším agresivním psem. Existuje velké množství scénářů, kterým je možné se vyvarovat, pokud bychom měli stoprocentně zvládnutý povel přivolání. Kdy začít s tréninkem a jak postupovat?
Nejlépe je začít od štěněte. Po pár dnech, když se u nás pejsek aklimatizuje, můžeme začít s výcvikem.
Nachystáme si mnoho odměn – například pamlsky nebo hračky. Nejvhodnější je začít trénink před jídlem.
Začít bychom měli na klidném, uzavřeném místě s minimem rušivých prvků (zahrada, místnost v domě).
Na začátek je dobré udělat podřep, povzbuzovat pejska gesty, používat milý hlas.
Začneme přivolávat pejska – budeme jasně, zřetelně s milostí v hlase vyslovovat jeho jméno. Štěně se správnou motivací v této fázi bude s námi ochotně spolupracovat a kromě toho se mezi majitelem a pejskem začne vytvářet jedinečné pouto.
Přibližně ve čtvrtém až v pátém měsíci (je to však velmi individuální) můžeme začít se serióznějším tréninkem. Měli bychom mít na paměti, že trénink by měl být realizován formou hry. V žádném případě nemůžeme psa nutit opakovat povel zbytečně dlouho, znechutili bychom mu ho.
Postavíme se nedaleko něj s odměnou v ruce, tak aby na ni viděl, a zavoláme na něj jménem a potom vyslovíme povel „ke mně“. V momentě, kdy se k nám pejsek začíná přibližovat, pochválíme ho slovy jako například „dobrý pejsek“.
K pejskovi přistupujeme trpělivě, používáme vhodné odměny a mnoho ho chválíme. Není hanba se vrátit i několik kroků zpět.
Avšak je nutné začít tento povel cvičit na dlouhé vodítko – stopovačce, nikdy ne na volno, protože pes a především plemeno psa se silným loveckým pudem může venku reagovat zcela jinak než v domácím prostředí.
Cvik venku nadále opakujeme se stejným postupem jako doma, akorát s tím rozdílem, že pejska držíme na dlouhé vodítku, abychom nad ním měli stále kontrolu.
Štěně násilím na vodítku nikdy netáhneme, ale lákáme ho na odměnu.
Pokud máme dokonale zvládnutou i tuto fázi, můžeme přivolání začít trénovat i bez vodítka.
Nikdy netrestáme psa po příchodu k nám, pokud nás také okamžitě neposlouchal. Raději se vrátíme k opakování a opětovnému tréninku povelu. Pes by si to v tomto případě vyložil tak, že je trestán za to, že k nám přišel.