Jak správně přikrmovat zimující ptactvo a na co si dát pozor
10 min. čtení
Krmení zimujícího ptactva
Zima je nejnáročnějším obdobím roku pro volně žijící zvířata, ptáky nevyjímaje. Zatímco některé druhy odlétají přečkat toto období do teplejších krajů, jiné zůstávají a zvládají zimu v našich podmínkách.
Zima je pro ptáky náročným obdobím, proto jim můžeme pomoci přikrmováním. Správné krmení jim poskytuje energii potřebnou k přežití chladných dnů i nocí.
Vhodné krmítko
Existuje několik typů krmítek z různých materiálů, které vyhovují rozličným druhům přezimujících ptáků. Pokud vsadíme na osvědčenou klasiku, určitě nic nezkazíme. Nejčastěji volíme otevřená krmítka, která ptákům poskytují dobrý přehled o okolí a v případě potřeby dostatek času i prostoru k úniku před nebezpečím. Užitečnou součástí krmítka je stříška, jež zabraňuje znehodnocení potravy vlivem deště či sněhu, a také zvýšené okraje, které brání jejímu vypadávání. Během zimních měsíců nezapomínáme na pravidelné čištění a dezinfekci krmítka, abychom zabránili možnému šíření nemocí mezi ptáky. Pokud na krmítku zaznamenáme nemocné jedince nebo najdeme v jeho okolí uhynulé ptáky, je lepší krmítko odstranit, důkladně vydezinfikovat a nechat vyschnout. S přikrmováním pak začneme znovu až po určité časové prodlevě. Pokud se krmítko stane místem „šarvátek“ o potravu a prostor to umožňuje, je vhodné pořídit více krmítek, aby se dostalo i na plašší ptáky.
Umístění krmítka
Na zahradě krmítko umístíme na klidné a závětrné místo, odkud mají ptáci dobrý přehled o svém okolí. Přístup ke krmítku by měl být snadný kvůli pravidelnému doplňování potravy, kontrole i čištění. V jeho blízkosti by se neměly nacházet stálezelené rostliny (jehličnany, zimostrázy apod.), které mohou poskytovat úkryt predátorům, jako jsou kočky či kuny. Z tohoto důvodu by mělo být krmítko umístěno alespoň ve výšce 1,5 metru a na místě, kam se kočky nemohou snadno dostat. Vyvarovat bychom se měli také umístění v blízkosti rušných silnic a míst s většími prosklenými plochami, které ptáci nevidí a mohli by se o ně vážně zranit. Pokud máme krmítko na balkoně, je třeba počítat s častějším úklidem, protože hodující ptáci nepatří mezi nejpořádnější hosty (a dobré sousedské vztahy jsou k nezaplacení).
Kdy krmit
Začátek období přikrmování nelze přesně stanovit, vždy záleží na dostatku přirozených zdrojů potravy a na oblasti, ve které žijeme. Pro ptáky nastává nejnáročnější období tehdy, když jejich přirozené zdroje potravy zakryje sníh nebo ledovka, a to zejména v pozdějších zimních měsících, kdy jsou tyto zdroje už téměř vyčerpané. Právě v tomto čase naši pomoc ocení nejvíce. Pokud s přikrmováním začneme, je důležité v něm vytrvat, a to zejména během nejchladnějšího období, kdy se nám samozřejmě nejméně chce chodit ven. Přesto je třeba se překonat. Pro ptáky, kteří jsou vázáni na zdroj potravy na určitém místě, znamená jeho náhlá ztráta plýtvání drahocennou energií při hledání jiného zdroje a zbytečné ohrožení. Stejně důležité je vědět, kdy přikrmování ukončit. Zpravidla by mělo být navázáno na příchod jara, kdy ustoupí sníh a začne se vracet přirozená potrava, například hmyz. Pokračování v přikrmování během jarních a dalších měsíců může ptákům spíše uškodit, protože neodpovídá jejich přirozeným potravním nárokům v průběhu roku. Navíc si ptáci mohou zvyknout na „snazší“ cestu k potravě v krmítku místo jejího vyhledávání v přírodě, což není ani správné, ani přirozené.
Čím krmit
Každý druh ptáků se v přírodě specializuje na určitý typ potravy, během zimních měsíců však nejsou opeřenci až tak vybíraví. To ale neznamená, že se v krmítku může objevit cokoli. Čím pestřejší nabídku potravy zvolíme, tím rozmanitější druhové složení můžeme u krmítka očekávat. Není však nutné to přehánět, protože mnoho druhů má v zimě podobné potravní preference. Nejoblíbenější jsou směsi obsahující slunečnici, proso, řepku, pšenici, mák či oves. Někdy se lze setkat také s krmivy obohacenými o hmyz, bobule nebo oříšky. Některé druhy, například drozdi, ocení i různé plody či jablka. Klasikou je loj nebo lojové koule, které mají v oblibě především sýkory. Ty lze umístit do speciálních držáků, případně vyjmout z plastové síťky a vložit přímo do krmítka. Pokud lojové koule zavěšujeme v plastových síťkách na stromy či keře, nezapomínejme tyto síťky po vyzobání obsahu z daného místa odstranit. V krmítku by se neměly objevit žádné solené, slazené, pražené či jinak upravované potraviny (slanina, slané oříšky, kandované ovoce apod.). Krmítko rozhodně neslouží jako odpadkový koš na zbytky z kuchyně. Častou chybou je také podávání pečiva, které ptáci špatně tráví a neposkytuje jim potřebnou výživovou hodnotu. Totéž platí i při krmení vodního ptactva, například labutí či kachen.
Návštěvníci krmítek
Druhové složení ptáků je obvykle spojeno s oblastí, ve které žijeme. Nejčastěji se můžeme setkat s těmito druhy:
Sýkory – Na Slovensku žije několik druhů sýkor. Jsou to velmi užiteční ptáci a obratní letci, kteří se během roku živí především hmyzem. V zimě patří k častým návštěvníkům krmítek a potěší je slunečnice, oříšky nebo loj.
Stehlíci – Často obsazují krmítko ve větším hejnu. Velmi atraktivním druhem je stehlík pestrý. V přírodě se živí hmyzem, ale také semeny rostlin, především semínky bodláků. V krmítku ocení zejména slunečnici, řepku či proso.
Pěnkavy – V chladnějších zimách k nám ze severu přilétá pěnkava severní, jinak se běžně setkáváme s pěnkavou obecnou. Podobně jako vrabci vyhledávají v krmítku především obilniny, ale nepohrdnou ani slunečnicí.
Drozdi – Některé druhy jsou celoročními obyvateli našich zahrad, kde neúnavně vyhledávají žížaly, hmyz či plody rostlin. V krmítku i mimo něj si rádi pochutnají na ovoci, zejména na jablkách.
Hrdličky – Přestože se do krmítek často nevejdou, sbírají potravu pod nimi. Nejsou náročné a potěší je různé druhy obilnin.
Vrabci – Stejně jako hrdličky se s nimi můžeme setkávat po celý rok, bohužel už ne tak často jako v minulosti. Během roku se živí i hmyzem, v krmítkách však vyhledávají především obilniny.
Mezi vzácnější návštěvníky krmítek patří dlask tlustozobý, který je, jak už jeho název napovídá, nezaměnitelný svým mohutným zobákem, jímž dokáže rozlousknout i velmi tvrdá semena. Krásnou a neobvyklou ozdobou krmítek je hýl obecný. Z větších druhů přezimujícího ptactva k nám mohou při troše štěstí zavítat různé druhy datlů, straky či sojky.
Velkou vzácností, která nás může překvapit, je krahujec obecný – velmi obratný lovec zaměřující se na ptáky, které přilákalo naše krmítko. Do tohoto přirozeného procesu bychom však nikdy neměli zasahovat, protože i on má v přírodě nezastupitelnou a důležitou roli.
Mnozí ptáci se s jarním oteplením vracejí zpět na svá původní území, ale někteří (a není jich málo) nás mohou potěšit tím, že zahnízdí přímo na naší zahradě, pokud jim dokážeme vytvořit vhodné podmínky. Přítomnost stromů či hnízdních budek je bezpochyby velkým přínosem, neméně důležitou roli však hraje také osázení zahrady různými rostlinami, které přilákají hmyz a na podzim či v zimě poskytnou ptákům potravu v podobě semen nebo bobulí. Tak se může celá zahrada stát přirozeným krmítkem po celý rok. Dokonale „vyčištěná“ zahrada nemusí být vždy výhrou a ruku na srdce – éra přehnojených anglických trávníků, spotřebovávajících obrovské množství vody a sečených na přesně stanovenou výšku, se postupně dostává do pozadí. Při sklizni plodů naší zahrady se nic nestane, pokud několik kousků ponecháme i pro opeřence. Odmění se nám nejen svým zpěvem, ale také sběrem škůdců během celého roku.
