Mýty o kočkách, kterým stále ještě věříme

Kočky s námi žijí již tisíce let a přece o nich stále koluje spousta polopravd, pověr a překvapivých omylů. Opravdu potřebují mléko? Jsou šťastnější venku? A je pravda, že se nedají vycvičit? Některé z těchto představ jsou jen nevinné mýty. Jiné ale mohou vést k nesprávné péči o naše kočičí společníky.

Mýtus: kočky pijí mléko, protože ho milují

Představa kočky spokojeně pijící mléko z misky je rozšířená zejména v pohádkách.
Realita: Většina dospělých koček trpí laktózovou intolerancí. Po konzumaci mléka je často bolí břicho, mají průjem nebo nadýmání.
Pravda: Nejlepší tekutina pro kočku je čistá voda. 

Mýtus: Kočky nemají rády vodu

Tento mýtus je založený na tom, že se mnohé kočky vyhýbají koupání.

Realita: Spousta koček nemá ráda koupání nebo náhlé ponoření do vody. To však neznamená, že se vody bojí. Některé rády pijí tekoucí vodu, sledují kapající kohoutek, zkoumají sprchový kout a některá plemena, například turecká van, jsou známá svým pozitivním vztahem k vodě.
Pravda: Většina koček nemá problém s vodou samotnou, ale spíše s neznámou situací, ztrátou kontroly nebo vynucenou manipulací. Pokud je koupání potřeba, při trpělivém a citlivém přístupu se některé kočky naučí takovou situaci tolerovat.

Mýtus: Kočka = vysoké riziko toxoplazmózy

Parazitární onemocnění způsobené prvokem Toxoplasma gondii je častým strašákem zejména pro těhotné ženy.
Realita: Riziko nákazy od domácí kočky, která žije výhradně v interiéru a nekonzumuje syrové maso, je velmi nízké. Kočka se může nakazit především lovem infikovaných živočichů nebo konzumací syrového masa. Za významné zdroje nákazy pro člověka se považují také kontakt s kontaminovanou půdou, neomytá zelenina nebo konzumace nedostatečně tepelně upraveného masa.
Pravda: Při dodržování základních hygienických opatření, pravidelném
čištění kočičí toalety a mytí rukou po manipulaci s trusem je riziko přenosu toxoplazmózy velmi nízké.

Mýtus: kočka by měla mít alespoň jednou za život koťata

Tento mýtus je jeden z nejnebezpečnějších.
Realita: Neexistují žádné odborné důkazy, že by březost nebo odchov koťat byly nevyhnutelné pro fyzické či psychické zdraví kočky. Naopak, březost a porod představují zátěž pro organismus a mohou být spojené s různými zdravotními riziky:

• březost a porod nejsou bez rizika
• zvyšuje se počet nechtěných koťat
• rozmnožování je přirozený biologický proces, ne potřeba, kterou musí kočka zažít.

Pravda: Kočka může prožít plnohodnotný, zdravý a spokojený život i bez toho, aby měla koťata.

Mýtus: Kastrace je pro kočku škodlivá

Někteří lidé se bojí, že kastrace změní povahu kočky.
Realita: Kastrace patří mezi běžné veterinární zákroky a přináší řadu zdravotních i behaviorálních benefitů. Pomáhá předcházet nežádoucímu rozmnožování a může snižovat výskyt některých onemocnění či projevů chování souvisejících s pohlavními hormony.

• u koček může snižovat riziko nádorů mléčné žlázy a zánětu dělohy (pyometry)
• u kocourů může snižovat tendenci k toulání, bojům či značkování močí

Pravda: Kastrace je odpovědným nástrojem prevence, který může významně přispět ke zdraví, pohodě a bezpečnosti kočky. Výrazně přispívá ke snížení nežádoucí populace koček.

Mýtus: Venkovní kočky se o sebe postarají – vždy si něco uloví

Tento obraz samostatné lovkyně je velmi romantizovaný.
Realita: Ačkoli jsou kočky přirozené lovkyně, život venku přináší spoustu rizik. Mohou se setkat s dopravou, infekčními nemocemi, parazity, otravami, útoky jiných zvířat či lidí. Lov je přirozenou součástí kočičího chování, ale není zárukou bezpečí ani dostatečného přísunu potravy.
Pravda: Kočky s volným pohybem mohou vést plnohodnotný život; zároveň jsou však vystaveny většímu množství rizik. Z pohledu bezpečnosti a zdravotní ochrany představuje život v interiéru nebo v zabezpečeném venkovním výběhu nejbezpečnější možnost.

Pokud je jídlo dobré pro člověka, je dobré i pro kočku

Toto je velmi častý, ale nebezpečný omyl.
Realita: Kočky jsou obligátní masožravci. Na rozdíl od lidí mají specifické výživové nároky a potřebují některé živiny, které si nedokážou vytvořit v dostatečném množství samy, například taurin. Mnohé potraviny běžně konzumované lidmi mohou být pro kočky nevhodné nebo dokonce toxické, například cibule, česnek, čokoláda či hroznové víno.
Pravda: Kvalitní a nutričně vyvážená strava určená pro kočky je základem jejich zdraví. Zbytky z kuchyně by neměly tvořit součást kočičího jídelníčku.

Mýtus: Kočky se nedají vycvičit

Kočky si získaly reputaci tvrdohlavých individualistů.
Realita: Kočky jsou velmi inteligentní a dají se naučit spoustu věcí – od základních povelů po triky či chůzi na postroji. Funguje na ně ale pozitivní motivace, nikoli tresty.
Pravda: Kočky se dají úspěšně trénovat. Nejlépe pomocí pozitivní motivace, trpělivosti a respektování jejich individuální povahy.

Mýtus: Kočka se o sebe postará, i  když ji necháme delší čas samotnou

Mnozí lidé věří, že kočky nevyžadují pozornost.
Realita: Kočky jsou společenská zvířata, která mohou trpět úzkostí, depresí a osamělostí.
Pravda: Kočka potřebuje interakci, hru a kontakt – stejně jako každý jiný domácí mazlíček.

Mýtus: Kočky škrábou nábytek z pomsty

Někdy to tak vypadá, ale...
Realita: Škrabání je pro kočky přirozené chování. Pomáhá jim udržovat drápky v dobré kondici, protahovat svaly, označovat si území pachovými žlázami na tlapkách a uvolňovat napětí.
Pravda: Kočky neškrábou nábytek ze zlomyslnosti ani z pomsty. Pokud mají k dispozici vhodná škrabadla, dostatek podnětů a správně uspořádané prostředí, dokážou svou přirozenou potřebu škrabání uspokojovat na vhodných místech.
Pravda: Pokud má kočka dostatek podnětů a správné prostředí, neškrábe z pomsty, ale z přirozené potřeby.

Mýtus: Kočka vidí auru duchů či nadpřirozeno

Protože se často „zahledí do prázdna“.
Realita: Kočky mají extrémně citlivý sluch a zrak. Všimnou si zvuků a pohybů, které lidé nevnímají.
Pravda: Nevidí duchy – jen reaguje na jemné podněty, které my zachytit nedokážeme.

Mýtus: Kočky jsou zlá či zákeřná zvířata

Tento mýtus přetrvává kvůli starým pověrám.
Realita: Kočky jsou citlivé a reagují na emoce a prostředí. „Špatné chování“ je nejčastěji důsledkem stresu, bolesti nebo nudy.
Pravda: Kočky nejednají se zlým úmyslem. Jen komunikují svými kočičími způsoby.

Mýtus: Kočka chce být vždycky sama a nemá ráda lidi

Kočky působí jako nezávislí tvorové.
Realita: Mnohé kočky si vytvářejí silné pouto se svými lidmi. Vyhledávají společnost, kontakt, společné hry a často si samy přicházejí pro pohlazení nebo pozornost. Způsob, jakým svou náklonnost projevují, však může být jemnější a méně nápadný než u psů.
Pravda: Každá kočka má svou vlastní osobnost. Některé jsou společenské a mimořádně kontaktní, jiné si více střeží svůj osobní prostor. Všechny však potřebují pocit bezpečí, vhodné prostředí a kvalitní vztah s člověkem, kterému důvěřují.

Mýtus: Starší kočky se nevyplatí adoptovat

Lidé často preferují koťata.
Realita: Starší kočky mají stabilní povahu, menší tendenci „dělat neplechu“ a jsou vděčné.
Pravda: Adopce dospělé nebo seniorní kočky je stejně smysluplná jako adopce kotěte.

Mýtus: Kočky se nedají socializovat s jinými zvířaty

Mnozí lidé myslí, že kočka a pes nemohou být kamarádi.
Realita: Se správným seznamováním a trpělivostí dokážou žít kočky s dalšími kočkami, psy i jinými zvířaty.
Pravda: Kočka se dá velmi dobře socializovat. Jen se na to musí jít pomalu a postupně.

Ľudmila Vargová

Zajímavosti ze světa koček | Podcast Super zoo

27 min. podcastu