SuperZoo

Fretky: Původ a historie

Fretka je jednou ze tří divokých šelem, kterou lidé po tisíciletí domestikovali, aby si z ní udělali svého chlupatého spojence. Ačkoliv psa nebo kočku v českých domácnostech najdete stále mnohem více, fretky rozhodně mají mnoho obdivovatelů. O tom, že má tato šelma v srdcích lidí místo už po několik století, nás může přesvedčit i obraz od Leonarda Da Vinciho! Onen slavný hranostaj, kterého drží urozená dáma, je totiž ve skutečnosti fretka.  

Kde se vzala fretka 

Stejně jako dnešní pes či kočka mají své divoké předky, které byste si domů zrovna přinést nechtěli, je tomu tak i u fretky. Fretka domácí je totiž výsledkem více než 2 000 let domestikace tchoře tmavého. Ve volné přírodě se tedy s podobným tvorem setkat můžete, ale bohužel už jen vzácně. A to i když se vyskytuje v celé Evropě a v části západní Asie až po hranice Uralu.  

Dalším divokým příbuzným fretky je tchoř stepní, na kterého též můžete narazit v Eurásii a až do 90 .let 20. století se vyskytoval i v České republice. A do třetice v Severní Americe najdete tchoře černonohého. Všechny tři druhy ale bohužel kvůli lidské činnosti postupně mizí a je třeba je chránit.  

Proč se fretky staly našimi společníky 

Že si tchoř nenaklonil člověka pouze svým roztomilým vzhledem je vám asi jasné. Podobně jako psi a kočky, i fretka byla pro lidstvo především pomocníkem při boji se škůdci. O zvířeti podobném fretce se zmiňuje v jedné ze svých her již starořecký dramatik Aristofánes (450 př.n.l.) nebo filozof Aristoteles (350 př.n.l.). Díky nim tedy předpokládáme, že k domestikaci těchto zvířat začalo docházet v oblasti Středozemního moře, tedy jižní a jihovýchodní Evropě.  

Fretky nebyly ale jen vítanými společnicemi a lovkyněmi hlodavců v lidských obydlích. Oblíbené byly i na palubách lodí, díky čemuž se postupně rozšířily po celém světě. Jejich chov byl především spojen s lovem králíků a fretkovalo se také v oblasti sokolnictví. Fretky totiž vyháněly králíky z nor, aby je mohli sokoli pochytat. Ale protože tyto šelmy brzy začaly lidem připadat roztomilé, už ve 13. století se staly mazlíčky významných představitelů církve a šlechtičen. Na královském dvoře dokonce za tímto účelem působili fretkaři. 

Ne všichni lidé si ale fretky nechávali doma jako mazlíčky. V 18. století se tato zvířata dostala do USA, kde se začaly chovat také pro kožešinu. V 19. století fretky dopluly do Austrálie, kde zase měly vyřešit problém s přemnoženými králíky. „Bohužel“ se tam ale ve volné přírodě příliš neuchytily, protože tam na ně čekalo spoustu predátorů. Naopak na Novém Zélandu se jim dařilo dobře, jelikož tam se s přirozenými nepřáteli nesetkaly. Avšak protože nelovily jen králíky, ale i nelétavé ptáky, začali je lovit opět lidé. Nicméně člověk na fretky nezanevřel a udržely se v jeho blízkosti dodnes. 

V čem spočívá domestikace fretky 

Divoké zvíře, které člověk po staletí domestikoval, se postupně změní jak chováním, tak fyzicky. Fretka domácí má užší lebku, menší vzdálenost mezi zuby v horní a dolní čelisti a také má menší mozek. Kromě toho má i jiné zbarvení srsti – dnes existuje hned několik mutací od bílé (s červenýma i černýma očima) přes champagne, klasickou tchořovitou a skořicovou až k černé. Navíc se i lépe a častěji rozmnožuje nežli její předek. K páření může dojít i několikrát ročně a v jednom vrhu se vyskytuje více mláďat.  

Co se týká chování, pak fretky ztratily přirozený strach a respekt ze člověka a nového prostředí. Oproti tchořům jsou také mnohem poddajnější, ovladatelnější a vyhledávají společnost. Tchoři ve volné přírodě jsou solitérní zvířata, která mají společenské vazby pouze v období páření, k čemuž dochází jen 1x ročně.  

Trochu divočejší domácí mazlíček  

I když jsou fretky našimi vyšlechtěnými domácími mazlíčky, pořád v sobě nezapřou divoké zvíře a není radno si s nimi zahrávat. Mohou vás totiž pokousat! A jelikož je kousání jejich nejoblíbenějším způsobem zábavy, musíte svého mazlíčka naučit kousat správně už od malička.  Hrají si ale rády – ovšem v noci, protože jsou stále nočními tvory. Přes den je tedy spíše zastihnete při spánku.  

Kvůli tomu, že jsou fretky nočními tvory, také nemají úplně nejlepší zrak. Tuhle nevýhodu si ale kompenzuje jinak, a to páníčky zrovna nepotěší. Stejně jako kuna nebo tchoř, i fretka komunikuje hlavně pachem. A jelikož je v České republice zakázáno odstraňování pachových žlázek, nejedná se zrovna o nejvoňavějšího domácího mazlíčka.  Je ale pravda, že vnímání pachů je velmi individuální věc a někomu mohou psi nebo kočky zavánět více. Jedno je ale jisté – lidi, kteří fretky po tisíciletí domestikovali, zápach fretek nijak netrápil!  

Tatiana Malíková, ambasádorka Super zoo, vedúca predajne Super zoo Trstená
10.3.2026

Líbil se vám článek? Sdílejte ho dál!

Další články Fretka