Co je to separační úzkost u psa a jak s ní bojovat?
10 min. čtení
Váš košík je prázdný
Nevíte si rady s výběrem? Poradíme vám
Štěkání je pro psy přirozené a při pořízení pejska je potřeba počítat s tím, že je to živá bytost, která bude mít pravděpodobně tendence se, dříve či později, hlasitě projevovat. Když je ale štěkání nadměrné, je obtížné a je třeba ho řešit.
Štěkání patří mezi základní zvukové projevy psů. I když nám může být někdy nepříjemné, pes se jím snaží něco říct. Může nás například upozorňovat na podněty v okolí, vyjadřovat radost nebo se snažit získat naši pozornost. Proto je důležité uvědomit si, že štěkání je přirozenou součástí psí komunikace a nedá se úplně odstranit. Cílem výchovy není psa „umlčet“, ale naučit ho reagovat klidněji v situacích, kdy štěkání není potřebné. Pokud je však štěkání neustálé nebo příliš hlasité, může být nepříjemné nejen pro majitele, ale i pro sousedy. V takovém případě je důležité zjistit, co štěkání spouští.
Někdy může být odhalení příčiny nadměrného štěkání poměrně náročné. Důvody se totiž často kombinují nebo nejsou na první pohled zřejmé. Přesto je důležité nevzdat se a pokusit se je odhalit. Důležité je uvědomit si, že řešení závisí na konkrétní příčině. Každý pes je jiný a vyžaduje individuální přístup. Mezi nejčastější příčiny patří:
Stres, nejistota nebo strach – často jde o separační úzkost, kdy pes těžko snáší samotu.
Nadměrné vzrušení nebo radost – například při příchodu majitele domů.
Poruchy chování – například obsesivně-kompulzivní chování.
Nuda nebo nedostatek pozornosti – pes potřebuje zaměstnat tělo i mysl.
Varovné štěkání – upozorňování na cizí osoby nebo zvuky v okolí.
Nedostatečná výchova nebo reaktivita – například silná reakce na jiné psy či lidi.
Velmi častou příčinou nadměrného štěkání je jednoduše přebytek energie. Pes, který se nudí nebo nemá dostatek stimulace, může svou frustraci ventilovat právě štěkáním. Kromě pravidelných procházek pomáhají i aktivity, které psa mentálně zaměstnají. Mentální aktivity dokážou psa unavit podobně jako fyzická námaha a zároveň podporují jeho přirozené instinkty. Můžete zkusit například:
čichací hry nebo hledání pamlsků
interaktivní hračky a hlavolamy
krátké tréninky poslušnosti
společné hry
Při odnaučování psa je důležité pamatovat na to, že cílem není psa vystrašit nebo potrestat. Každého psa je potřeba posuzovat individuálně a zohlednit konkrétní situaci. Postup může vypadat například takto:
Vylučte zdravotní problém. Některé zdravotní potíže mohou způsobovat neklid nebo změny chování.
Pozorujte chování psa. Snažte se pochopit, v jakých situacích štěká nejčastěji.
Najděte spouštěč štěkání. Tato fáze bývá často nejnáročnější, ale když příčinu odhalíte, máte z velké části vyhráno.
Naučte psa povel „ticho“ nebo „klid“. Důsledná výchova a trénink jsou základem řešení nežádoucího chování.
Jedním z praktických nástrojů je naučit psa přestat štěkat na povel. Nejčastěji se používá povel „ticho“ nebo „klid“. Trénink by měl probíhat pomocí pozitivní motivace. Když pes na povel přestane štěkat nebo se uklidní, je důležité ho okamžitě pochválit nebo odměnit pamlskem. I když je to někdy náročné, snažte se na psa nekřičet. Zvýšený hlas může pes vnímat jako další „štěkání“, čímž se situace spíše zhorší. Mnohem účinnější je zůstat klidný, důsledný a odměňovat tiché chování.
Pozornost patří mezi základní pilíře výchovy psa. Pokud chcete psa něco naučit, musíte nejprve získat jeho pozornost. Pomoci může:
pamlsek nebo oblíbená hračka
správné načasování odměny
hodně pochval
Trénink je poměrně jednoduchý. Zpočátku odměňujte psa vždy, když se na vás spontánně podívá. Postupně můžete náročnost zvyšovat – například při setkání s jinými psy nebo lidmi. Pes by se měl naučit, že majitel je zajímavější než okolní podněty.
Takzvané protištěkací obojky reagují na zvuk nebo vibrace hlasivek psa. Fungovat mohou pomocí elektronických impulzů, spreje nebo ultrazvuku. Je však potřeba myslet na to, že některé obojky reagují pouze na zvuk. Mohou proto spustit impulz i tehdy, když štěká jiný pes v okolí. Používání takových pomůcek je vhodné zvážit až jako poslední možnost a ideálně po konzultaci s odborníkem na výcvik psů.
10 min. čtení