Sibiřský husky

Země původu

Rusko 

Klasifikace FCI 

Skupina 5: Špicové a primitivní plemena
Sekce 1 - Severští saňoví psi
Bez pracovní zkoušky. 

Výška 

Psi: 53,5 – 60 cm
Feny: 50,5 – 56 cm 

Historie v kostce 

Původ sibiřského huskyho sahá pravděpodobně ke kočovnému kmeni Čukčů, kteří měli psi velmi podobné dnešním huskyům a které používali při tahu břemen. Tito psi s nimi spávali také v jejich příbytcích a byli zkrátka plnohodnotnými členy rodiny. Když na Aljašce vypukla Zlatá horečka, byli tito psi dovezeni do Severní Ameriky, kde si brzy všimli jejich síly a vytrvalosti. Nejprve budili tito psi, které roku 1909 přivezl Wiliam Goosak, obchodník s kožešinami, posměch, ale jakmile po zdolání závodu s názvem „All Alaska Sweepstakes“ skončilo jeho spřežení na třetím místě, jeho (oproti aljašským malamutům) menší psi vzbudili pozornost. Nejen, že byli velmi vytrvalí, ale také byli schopni zvládnout utáhnout několikanásobek své tělesné hmotnosti. Za zmínku stojí také jejich skvělý orientační smysl. O několik let později se začalo oficiálně formovat plemeno, u jehož zrodu stál Leonhard Seppala (o něm se dočtete více níže v zajímavostech) právě se psy W. Goosaka. První oficiální standard plemene byl sepsán roku 1930 a v současnosti se sibiřský husky těší celosvětové oblibě.  

Povaha 

Ačkoliv je sibiřský husky oblíbený rodinný pes, má to své ALE. Původem je to pracovní plemeno, které ke své spokojenosti potřebuje velké množství pohybu a také fyzické zaměstnání. Pokud není jeho touha po práci uspokojena, najde si zaměstnání sám – a to se páníčkovi líbit jistě nebude. Je vhodný pro celoroční pobyt venku, ale rozhodně tam nebude chtít být sám – je to smečkové zvíře a ideální je, pokud bude mít parťáka stejného plemene nebo podobného temperamentu. I tak však bude potřebovat intenzivní kontakt se svou dvounohou rodinou a také každodenní pohyb – ideální je caniscross, bikejoring, skijoring či tahání vozíku nebo saní.

Ocení i každodenní dlouhé procházky v členitém terénu. Husky moc neštěká, zato dost vyje, a to je třeba brát v potaz bydlíte-li v hustěji obydlené oblasti. Určitě to není hlídací pes, naopak; cizí lidí rád přivítá a zahrne je svou náklonností. Vůči své rodině však zůstává věrný a afektovaný, miluje fyzický kontakt. Pozemek, na kterém žije sibiřský husky musí být dobře zabezpečený, je to totiž vytrvalý útěkář (přelézá, přeskakuje a podhrabává) a má silný lovecký instinkt. Výchova huskyho musí být důsledná a je třeba počítat s tím, že toto plemeno je sice velmi oddané, ale má vlastní hlavu a svého pána bude rád zkoušet (zejména psi – samci bývají dominantní).  

Srst a zbarvení 

Sibiřský husky odolnou srst s hustou podsadou, která udržuje v mrazech teplo a línání bývá velmi silné. V tu dobu je třeba důkladně kartáčovat, a to klidně každý den. Co se zbarvení týče, u sibiřského huskyho panuje velká variabilita od bílé, přes šedou až po hnědou a černou. Právě kombinace těchto čtyř barev se nejčastěji vyskytuje, ale můžeme se setkat také s různými odstíny, odznaky a kombinacemi. Za zmínku také stojí barva očí některých huskyů – často bývá modrá (jedno nebo obě oči). 

Zdraví 

Sibiřský husky patří obecně mezi nejzdravější plemena psů. Málokdy se u nich setkáváme s onemocněním kloubů. V chovu je však třeba hlídat onemocnění očí (hlavně progresivní retinální atrofie a šedý zákal). Toto plemeno se dožívá poměrně vysokého věku.  

Víte, že… 

Když ve městě Nome na Aljašce propukla roku 1925 epidemie záškrtu, bylo nutné dopravit ze Seattlu sérum pro nemocné děti. Bylo třeba zorganizovat „štafetu“ psích spřežení, která se ujmou závodu s časem a dětskými životy. Sérum bylo letecky dopraveno ze Seattlu do města Anchorage. Z Anchorage vlakem do města Nenana, ale kvůli počasí bylo nutné využít jako další dopravní prostředek právě psí spřežení. Norsko-finský musher jménem Leonhard Seppala měl za úkol projet se sérem nejnebezpečnější úsek cesty. Jeho spřežení vedl pes Togo, což byl jeho nejoblíbenější pes. Ačkoliv posledním úsekem projel Gunnar Kaasen s vedoucím psem Baltem (který byl poté oslavován jako hrdina), bez schopností a neskutečného výkonu psa Toga by se sérum ke Gunnarovi a poté do města Nome nikdy nedostalo. Právě psi z chovu L. Seppali byli velmi ceněni a Togova krev dodnes koluje v mnoha huskyích po celém světě.