Začínáme s výcvikem štěněte

S výchovou psa je třeba začít hned od prvního dne a rozlišovat mezi výchovou a výcvikem. Nejprve se zaměřujeme na výchovu – tedy naučit psa základním pravidlům, aby neničil věci, nevykonával potřebu v bytě a respektoval stanovené hranice. Důslednost je klíčová, protože v dospělosti se špatné návyky odnaučují mnohem obtížněji.Teprve když má pes zvládnuté základy, jako jsou hygienické návyky, samota nebo respektování zákazu skákání na nábytek a na lidi, je vhodné začít s výcvikem. Ten přizpůsobujeme svým cílům i možnostem psa a zároveň bereme v úvahu jeho vrozené vlastnosti, například lovecký pud, který se potlačuje jen velmi obtížně.

Přivolání psa:

Jen málokterý majitel může s jistotou říct, že má tento povel opravdu dokonale zvládnutý. Přitom je naprosto klíčový a v mnoha situacích může psovi doslova zachránit život, proto bychom ho neměli podceňovat. Začínáme už v útlém věku – štěně doma přivoláváme jménem. Zvyká si tak na své jméno a zároveň si budujeme základ pro budoucí výcvik. V další fázi můžeme trénovat i venku, například v parku. Vhodné je používat pamlsky a dlouhé vodítko. To používáme tak dlouho, dokud si nejsme stoprocentně jisti, že má pes přivolání spolehlivě zvládnuté.

Povel „Sedni!“:

Patří k nejjednodušším povelům a zvládne ho naučit i úplný začátečník. Ideální je trénovat v době, kdy je pes hladový nebo když mu právě podáváme krmivo. Ukážeme mu granuli, necháme ho přivonět a držíme ji nad jeho hlavou. Štěně si většinou samo sedne – v tu chvíli zřetelně vyslovíme „Sedni!“ a odměníme ho. Pokud si nesedne samo, můžeme mu jemně pomoci lehkým zatlačením do sedu. Také pokaždé, když vidíme, že si chce sednout, vyslovíme povel a odměníme ho pamlskem nebo pochvalou. Štěně si tak spojí povel s požadovaným chováním a brzy si ho osvojí – často si pak sedne samo, jakmile uvidí, že máme v ruce pamlsek.

Povel „Lehni!“:

Použijeme stejný trik s granulí před krmením jako u povelu „Sedni“. Granuli nebo pamlsek schováme do dlaně a položíme ruku na zem tak, aby se k ní štěně nemohlo dostat. Bude se snažit pamlsek získat a ve chvíli, kdy si lehne, rázně vyslovíme „Lehni!“ a odměníme ho. Tento postup opakujeme, dokud si pes nespojí povel s tím, že si má lehnout, aby získal odměnu.Postupně je vhodné spojit povel i s gestem, například ukázáním otevřenou dlaní směrem k zemi. Později, i v dospělosti, už často nebude nutné povel vyslovit – pes si zapamatuje, že má ulehnout na základě naučeného gesta.

Povel „Fuj!“ nebo „Nesmíš!“

Základem tohoto povelu je naučit psa přerušit jakoukoli činnost po jeho vyslovení. Pokud jsme doma a vidíme, že pes například skáče na nábytek, okamžitě ho rázně napomeneme povelem „Nesmíš!“. Můžeme ho také lehce uchopit za kůži na zátylku, což je pro něj srozumitelný signál nežádoucího chování (podobně jako když matka napomíná štěňata).Má-li pes vodítko a začne se chovat nevhodně, jasně a důrazně vyslovíme „Nesmíš!“ a v případě potřeby krátce trhneme vodítkem. Po uposlechnutí psa výrazně pochválíme. Trhnutí vodítkem bychom však měli použít až tehdy, když samotné slovní napomenutí nezabralo. Pokud pes nereaguje a pokračuje v nežádoucím chování, teprve poté spojíme povel „Nesmíš!“ s krátkým trhnutím vodítkem.

Mgr. Robert Schemmer Training & Development Expert Super zoo
18. 2. 2026