Druhy suchozemských želv

Želva zelenavá (Testudo hermanni)

Chráněno podle CITES: CITES II., příloha EU: A

Představuje nejčastěji chovaný druh suchozemské želvy. Její přirozená oblast výskytu se táhne podél Středomoří (od Pyrenejí až po Turecko) a přilehlé ostrovy, kde obývá zejména suché, kamenité prostředí s řídkou vegetací, ale lze ji nalézt i v lesích a sadech. V přirozeném prostředí má dva poddruhy - T.h.boettgeri a T.h.hermanni. Dorůstá velikosti od 15 maximálně 30 cm. Tyto želvy lze bez problémů chovat v dobře zařízeném a prostorném teráriu o délce alespoň 100 cm. Vítaným způsobem chovu je také dobře zajištěn vnější výběh. Tyto želvy během zimních měsíců přirozeně hibernují (pokud jsou v dobré kondici, měli bychom jim to umožnit i v zajetí). Pokud jim vytvoříme vhodné podmínky, chov není náročný a dobře se hodí i do našich podmínek. Některé zdroje uvádějí délku života i přes 100 let, v zajetí se při dobré péči dožívají až 80 let. V minulosti si ji lidé bohužel běžně nosili z dovolených a také byly úmyslně zabíjeny jako škůdci plodin. Dnes se situace změnila a tento druh je chráněn, ale musí čelit novým výzvám v podobě cestovního ruchu, ničení jejich přirozených stanovišť atp.

Želva vroubená (Testudo marginata)

Chráněno podle CITES: CITES II., příloha EU: A

V chovech se tento druh vyskytuje méně často. Mnozí chovatelé ji označují za nejkrásnější druh suchozemských želv Evropy, který je ozdobou každého výběhu. Ze všech druhů (evropských) je také největší a může dorůst až do velikosti 40 cm, samci jsou stejně velké a často větší než samice a v dospělosti mají charakteristické rozšíření zadní třetiny karapaxu, který vytváří „závoj“ (rozšíření marginálních štítků). Její přirozený výskyt je vázán zejména na oblast Řecka s přilehlými ostrovy, ale také se vyskytuje v některých oblastech Itálie včetně Sicílie a Sardinie. Vzhledem k velikosti je vhodná zejména do vnějšího dobře zabezpečeného a zařízeného výběhu. Chceme-li tyto želvy chovat v teráriu, mělo by mít na délku až 200 cm. Tyto želvy rovněž během zimních měsíců zimují. Při dobré péči se tyto želvy dožívají až 80 let.

Želva žlutohnědá (Testudo graeca)

Chráněno podle CITES: CITES II., příloha EU: A

Tento druh má několik poddruhů (až 20) s variabilním zbarvením, proto si je může laický chovatel snadno zmýlit s druhem Testudo hermanni. Výskyt je vázán na jižní část Evropy, Střední východ, ale její populaci lze nalézt i v severní části Afriky (Maroko, Libye, Egypt). Ze všech evropských želv je v chovech nejméně zastoupena i kvůli odlišným podmínkám, které vyžadují jednotlivé poddruhy. Zbarvení může jít od pískově žluté až po tmavě hnědou barvu s hnědou kresbou. V dospělosti může dorůst do délky 15 – 35 cm (poddruhy), samci jsou často až o 1/3 menší než samice. Chceme-li daný druh chovat v teráriu je třeba se zaměřit na dostatečný prostor – 100 cm až 200 cm na délku, podle velikosti poddruhu. Chov je možný (a vítaný) zejména ve vnějším dobře zabezpečeném a zařízeném výběhu, jsou citlivější na průvan a změny teplot v porovnání s jinými druhy evropských želv jsou proto na chov náročnější. Tento druh želvy rovněž zimuje. Během války byly tyto želvy dováženy jako potrava do střední Evropy – jako domácí zvířátko byly chovány až později. Při dobré péči nám tento druh želvy dokáže dělat radost až 80 let.

Želva stepní (Testudo horsfieldii)

Chráněno podle CITES: CITES II., příloha EU: B

V minulosti byl tento druh želvy běžně chovaným (zejména v období socialismu byly ve velkém dováženy i k nám), momentálně je v zájmovém chovatelství postupně vytlačují evropské druhy želv. Je označován za asijský druh želv vyskytující se od Afghánistánu, Arménie, Kazachstánu, Číny, ale také se vyskytuje v Rusku atd., kde obývá zejména suché jílovité a kamenité stepi. Je suchozemskou želvou s nejsevernějším areálem výskytu ze všech druhů. Charakteristické jsou kulatějším tvarem krunýře a dorůstají do délky obvykle kolem 20 cm. Je poměrně odolná - v přírodě často čelí teplotním extrémům a dobře se jí daří iv našem podnebí. Pro chov je vhodný zejména vnější, dobře zabezpečený výběh, je však třeba počítat s tím, že je často označována jako „krteček“ mezi želvami – v přírodě si hloubí i několikametrové nory, proto je fajn výběh zajistit vůči podhrabání. Pro chov v teráriu bychom jí měli rovněž dopřát velikost alespoň 100 cm a dbát na dobré odvětrávání. Během zimy upadá do zimního spánku – hibernace a v přírodě také horká léta přečkávají ve stavu „letního spánku“ – estivace. Při dobré péči se dožívá i 80 let.

Želva pardálí (Stigmochelys pardalis)

Chráněno podle CITES: CITES II., příloha EU: B

Tento druh je považován za jeden z nejkrásnějších na světě. Pochází z Afriky, kde ve dvou poddruzích obývá savany, stepi a polopouštní oblasti (Jižní, východní a střední část Afriky). Je to druhý největší druh afrických želv, který může dorůst do 40-80 cm při hmotnosti 15-50 kg (samozřejmě záleží na poddruhu, samci jsou menší). Vzhledem k velikosti vyžaduje prostornou ubikaci (místnost) s dostatečnou technickou výbavou (kvalitní osvětlení, vyhřívání...), chov ve venkovních podmínkách je možný jen během nejteplejších měsíců v roce. Je to náročnější druh suchozemské želvy, jehož pořízení bychom si měli velmi dobře zvážit. V přírodě obývá nehostinné oblasti, proto bychom tento fakt měli zohledňovat i u jídelníčku dané želvy – měl by být jednoduchý a tvořený zejména trávami a v zimním období senem. V přírodě nejteplejší měsíce umí přečkat ve stavu estivace. Nezimují. Několik zdrojů uvádí délku života i přes 100 let, v zajetí se však dožívá méně.

Želva ostruhatá (Centrochelys sulcata)

Chráněno podle CITES: CITES II., příloha EU: B

Je vzácně chovaným druhem suchozemské želvy. Jedná se o největší africkou želvu, která obývá subsaharské oblasti od Atlantiku až po Rudé moře. V dospělosti může samec dorůst do velikosti i 100 cm as hmotností i více než 100 kg, samice jsou menší. Na stehnech zadních nohou mají výrazné ostruhy. V přírodě si hloubí nory, které jsou dlouhé i 10 metrů. Pokud chceme chovat tento druh želvy je třeba si opravdu dobře zvážit (stejně jako u želvy leopardí) prostorové možnosti i finanční náklady, jelikož pro chov v interiéru bude dospělý jedinec vyžadovat alespoň 10 metrů čtverečních a adekvátní zařízení. Zejména samci tohoto druhu jsou velmi teritoriální až agresivní vůči jiným želvám, proto je preferován chov samostatně. Ve vnějším dobře zabezpečeném a vybaveném výběhu lze tyto želvy chovat jen v nejteplejších měsících v roce. Tento druh nezimuje. Několik zdrojů uvádí délku života i přes 100 let, v zajetí se však dožívá méně.

Želva uhlířská (Chelonoidis carbonarius)

Chráněno podle CITES: CITES II., příloha EU: B

Tento druh pochází z pralesů jižní a centrální Ameriky. Barevně je velmi atraktivní s karapaxem uhlově černé barvy a centrální část jednotlivých štítků má žlutou, oranžovou či hnědavou barvu – podobně má zabarvenou vrchní část hlavy a části končetin. Jedná se o poměrně velký druh želvy, která dorůstá délky 25-50 cm o hmotnosti 5-10 kg (samci jsou větší). Tento druh je vhodný zejména pro chov v interiéru, vzhledem k tomu, že potřebují vyšší vzdušnou vlhkost, kterou je jí obtížnější zajistit ve venkovním výběhu – navíc jim střídání teplot neprospívá. Chovná ubikace by v ideálním případě měla mít také 200 cm na délku (pro pár). Jejich jídelníček je v porovnání s již zmiňovanými druhy pestřejší a zahrnuje v určitém poměru živočišnou složku. Tento druh čelí v přírodě obrovskému tlaku ze strany člověka, odlesňování, ničení ekosystémů vytlačuje tuto želvu z jejích původních území, navíc je často vyhledávána ve volné přírodě, protože je pokládána za lahůdku. Želva uhelná nezimuje, je celoročně aktivní při dodržování stálých podmínek chovu a při dobré péči se dožívá i 80 let.

Všechny druhy suchozemských želv jsou chráněny i podle mezinárodní úmluvy - CITES a proto je třeba při pořízení želvy vždy dbát na splnění všech aktuálních legislativních ustanovení. Černý obchod s želvami bohužel, i přes snahu ze strany mnoha úřadů a organizací vzkvétá, proto bychom k pořízení želv měli vždy přistupovat zodpovědně a zaměřit se jen na ověřené zdroje.

24.1.2026