Bernský salašnický pes

Země původu

Švýcarsko 

Klasifikace FCI 

Skupina: 2 - Pinčové a knírači, molosové, švýcarští salašničtí psi
Sekce: 3 - Švýcarští salašničtí psi 

Výška 

Psi: ideálně 66 – 68 cm
Feny: ideálně 60 – 63 cm

Historie v kostce 

Bernský salašník je plemeno, které se utvářelo v podhůří švýcarských Alp a v okolí města Bern. Sloužil jako selský pes k tahání břemen, honáctví a hlídání (obliba tahání vozíků mu zůstala dodnes). Albert Heim, milovník a chovatel plemene novofundlandský pes, si tyto tříbarevné psy, kteří byli pro jiné chovatele obyčejní, všiml a díky němu je plemeno dodnes zachováno. Jeho původní název byl „Dürrbachler“ a roku 1907, po předvedení na již třech výstavách, se chovatelé spojili za cílem sjednocení a čistokrevného chovu plemene. Právě díky Albertu Heimovi se plemeno přejmenovalo na „bernský salašnický pes“.

Až do roku 1940 byla problémem nevyrovnaná povaha – k jejímu ustálení údajně pomohlo přikřížení novofundlandského psa, což na druhou stranu přineslo problémy s nestandardním zbarvením. Až přísná selekce a povahové testy ustálily jak povahu, tak vzhled. Prvního berňáka do tehdejšího Československa přivezl Ing. J. Šlosárek. 

Povaha 

Mezi významné povahové rysy bernského salašníka patří oddanost, klid, sebejistota a dobrosrdečnost. S klidem lze říci, že je vhodný také pro začátečníky. Je pozorný a svou rodinu si ohlídá očima, ale mezi vyloženě hlídací psy nepatří, protože cizí lidi rychle dokáže přijmout za své přátele – tomuto plemeni je agresivita a teritorialita cizí. Je vhodný do rodiny s dětmi, kde bude mít patřičné vyžití. Děti miluje a pokud se mu něco nelíbí, zvedne se a odejde. To však neznamená, že by rodiče měli tolerovat hrubé zacházení vůči psovi. Potřebuje dostatek pohybu a být také co nejblíže po boku svému pánovi – pobyt v kotci nepřichází v úvahu. Ideální je buď přímo s páníčky v domě nebo na zahradě s častým, každodenním přístupem do domu. 

Srst a zbarvení 

Bernský salašnický pes se chová pouze v černé barvě s hnědým pálením a bílými znaky. Srst je delší, může se lehce vlnit. Podsada je hustá. Zejména v době línání je nutné pravidelné a důkladné kartáčování. 

Zdraví 

Jakožto velké plemeno často trpí na potíže s klouby. A vyskytovat se mohou deformace očních víček a srdeční choroby.