Britská kočka

Země původu: Velká Británie 

Zařazení FIFE: Skupina III – Krátkosrsté a somálské kočky  

Historie v kostce 

Na britských ostrovech se s cíleným šlechtěním koček začalo až kolem začátku 19. století, do té doby šlo hlavně o polodivoké kočky. Aby se zdůraznily a „vyladily“ tělesné znaky (zejména v obličejové části), podsaditých koček, přikřížili se kočky perské. Vzhledem k tomu, že druhá světová válka počet britských koček značně oslabila, musely se do chovu přidat různé kočky (plemena i kříženci), které odpovídaly typu britky – právě kvůli zachování plemene. “Otcem“ britské kočky byl velký milovník a posuzovatel Harrison Weir, který v Londýně zorganizoval historicky první výstavu koček. FIFE britskou krátkosrstou kočku uznala roku 1960 a to v barvě modré. O několik let později přibyli v chovu i další barevné varianty. 

Povaha 

Britská kočka je klidná, vyrovnaná a rozvážná. Ráda se v klidu pomazlí, ale většinou není tzv. stínem svého člověka a nevtírá se mu. Díky své mírumilovné, méně aktivní a klidné povaze jsou vhodným plemenem pro začátečníky a do bytu. Britka nepotřebuje vysoká a členitá škrabadla, protože není tolik aktivní jako třeba somálská nebo bengálská kočka. Vyhovuje ji klidnější domácnost, takže je ideální volbou pro starší lidi nebo rodiny s odrostlými dětmi. 

Péče o srst 

Srst britské kočky je krátká a hustá, neměla by příliš přiléhat. Nejoblíbenější barvou je modrá, dále stříbřitě mramorovaná (tzv. “Whiskas“). Vyskytuje se však i lila, černá, krémová, bílá nebo kombinace barev a kreseb. Postačí důkladné týdenní kartáčování.  

Zdraví 

Ze zdravotních rizik je třeba vypíchnout sklon k obezitě (britky zkrátka rády baští a proto je třeba hlídat jejich hmotnost) a také kloubním potížím – právě kvůli obezitě, která zatěžuje klouby. Z dědičných onemocnění může být hrozbou porucha srážlivosti krve nebo hypertrofická kardiomyopatie.