Argentinská doga

Země původu

Argentina 

Zařazení FCI

Skupina 2: Pinčové, knírači, molossové a švýcarští salašničtí psi

Sekce 2 - Molossové  

Výška

60 – 68 cm 

Historie v kostce

Za "otce“ plemene je považován Antonio Nores Martinez, lékař z Argentiny, který měl v oblibě lov. Jeho cílem bylo vyšlechtění velkého psa schopného lovu divokých prasat a větších šelem (pum a jaguárů), proto křížil bojové psy s dogovitými plemeny. Zároveň ale chtěl dobrého rodinného a hlídacího psa. Na šlechtění nového plemene, tzv. “bojového psa z Cordoby“ se podílel také boxer, pointer a německá doga. Vzniklé plemeno odpovídalo jeho představám a bylo poprvé pospáno roku 1928 jako argentinská doga. Roku 1973 ho uznala FCI. Dnes se používá zejména jako rodinný nebo služební či strážný pes. Původní uplatnění už nachází jen v Argentině. 

Povaha

Správně vychovaná a vedená “argentina“ je milující, vyrovnaný a k cizím lidem odtažitý pes. Své území nekompromisně hlídá, neštěká moc, ale jen, když k tomu už má důvod. Je třeba počítat s její svéhlavostí. V případě potřeby neváhá zasáhnout. Své rodině je oddaná a věrná. Je třeba velmi dobře v útlém věku socializovat, argentinská doga může být ostrý až agresivní pes, a proto patří do rukou zkušeným lidem s přirozenou autoritou. Výcvik musí být důsledný a v každém případě bez fyzických trestů a nátlaku, protože jedině tak získáte vyrovnaného psa, který odpovídá standardu. V dospělosti bývají, zejména samci, dominantní až nesnášenlivý k jiným psům – samcům. 

Srst a zbarvení

Srst je hladká, přiléhává, postačí kartáčování gumovou rukavicí jednou týdně. Zbarvení je vždy bílé, množství černých znaků by mělo být minimální. Nejčastěji se s černou skvrnou setkáváme kolem očí a uší. 

Zdraví

S bílým zbarvením se pojí možnost výskytu hluchoty a kožních alergií. Díky velikosti a hmotnosti plemene je třeba dávat pozor na kloubní onemocnění. 

Víte, že…

Bílá barva u argentiny nevznikla náhodou; záměrně se šlechtil pes bílé barvy aby nedošlo při lovu k záměně za divoké prase nebo šelmu.